Červen 2011

Seriály, jak je vidím já

29. června 2011 v 22:16 | Hanča |  Kafry, hemzy a kecy
Seriály rozděluji na tři kategorie - příšerné, neutrální a shlédnutelné.
Příšerné jsou ty, na které se opravdu nevydržím koukat ani v největší nouzi a nudě.
Za takové považuji seriály typu Tisíc a jedna noc. Když jsem jej párkrát pustila, protože jsem byla zvědavá, co je to za zázrak, tak mi skoro naskakovaly osypky z věčného kvílení téměř všech hereček. Možná, že je to v Turecku normální, ale naše ženy se tímto stylem nechovají a není na tom nic, na co by mě bavilo se koukat a věnovat tomu svůj čas. Další podobná hrůza byla třeba Ošklivka Betty nebo ta zelená žabička Esmeralda.
Neutrální jsou pro mě třeba seriály jako Krok za krokem, Mash, Jake a tlusťoch a jim podobné.
Když je nejhůř, tak tyhle zvládnu dokoukat do konce. Mám na mysli jeden díl.
Do poslední kategorie řadím ty, na které mě baví se koukat. Takže mezi shlédnutelné u mě patří Kriminálka Miami, Las Vegas, New York, Doktor House.
Za kvalitní považuji třeba seriál Ptáci v trní.
Celkově ale nejsem divák typu závislák na seriálech a ještě nebyl natočen takový, který by mě pravidelně přikovával k obrazovce a já mu podřizovala svůj volný čas.
Jediný seriál, na který ráda vzpomínám, který mě bavil a který už spoustu let nikdo nereprízoval jsou Dinosaurové a ty bych vám ráda připomenula v ukázce.


Rychlé čokoládové mufiny

24. června 2011 v 16:22 | Hanča |  Recepty
Pro dnešek jsem zvolila "pouze" převzatý receptík od internetové kamarádky z jedné diskuse pro maminky.
Měla mi přijet návštěva a jelikož to bylo na kvap a z naší vísky se bez auta těžko někam dostávám, tak jsem honem hledala recept, na který jsem schopná najít potřebné ingredience ve svém špajzu.
Jeden takový jsem našla a co mě nejvíc potěšilo byl fakt, že jsem nemusela nic šlehat a vše bylo nato šup hotové.
A výsledek byl víc než vynikající, neboť mufinky mizely jedna za druhou, až se návštěva omlouvala, že toho spucovala tolik, ale nemohla si pomoct, jak jí to chutnalo.
A tak dávám recept k dobru dál a doufám, že udělá radost i někomu z vás.


Rychlé mufiny
V hrnci rozpustíme 60g másla, přidáme vše ostatní: 140ml mléka, 1 vejce, 1vanil. cukr, 80g cukru krupice, 150g polohr.mouky, 2 lžičky prdopeče, 1lžíce vanilkového pudinku(prášku), 2pásky čokolády - nastrouhat, nalámat, nakrájet, jak je libo.
Pekla jsem na 200 stupňů asi 20 minut.




Hlídám, hlídáš, hlídáme

15. června 2011 v 19:20 | Hanča |  Zvířátka
Bývaly doby, kdy jsem měla spoustu kamarádů a kamarádek. Jezdívali jsme společně na dovolené, oslavovali narozeniny, podnikali různé výlety a společné akce.
Potom se něco porouchalo a přišla doba, kdy jsem zjistila, že opravdovou kamarádku mám pouze jednu.
Není to tedy kamarádka, ale přítelkyně, na kterou se člověk může kdykoliv obrátit.
Nyní se na mě obrátila s prosbou ona. Chystala se s rodinou odjet na dovolenou a potřebovala pohlídat domácí mazlíčky.
A tak se minulý týden stalo, že se do našeho domečku, ve kterém už bydlí jedna kavalírka, jedna barevná boloňka a jeden chlupatý potkánek přistěhoval další potkánek, teda potkanice Klotylda typu naháč a k tomu jedna babička francouzského buldočka Kaja.
S Klotyldou nejsou žádné potíže, běhá si po své kleci, kouká, kdo jí přinese co dobrého na zub a je spokojená.
Horší je to s Kajinou. Jako správný buldok se zapře, když po ní chcete, aby udělala něco, co chcete vy a nechce to ona. V jednom kuse vydává typické chrochtavé zvuky a u stolu loudí.
Navíc má na uších nějaký ekzém a když si ho první den u nás začala drbat o koberec tak, až se jí od hlavy pomalu kouřilo, tak jsem z toho byla malinko vykolejená.
Naštěstí to prý nic není a když se bude zase drbat, mám jí jednu plesknout, aby toho nechala.
Spát ji mám nechat v jejím pelíšku na chodbě, což jsem tedy udělala, protože jako naschvál Kajina ještě ke všemu hárá.
První noc byl klid až do rána, ale druhou noc už to bylo horší.
Kolem půl čtvrté ráno se z chodby ozývalo funění jakoby se do domu nastěhovalo stádo kanců.
Šťoucháním do dveří se Kaja snažila dostat do obýváku. Mě se nechtělo vylézat z postele a ji to naštěstí po chvíli přestalo bavit. Jenže kolem půl sedmé mě probudil takový hrozný řev, až jsem se lekla, že se něco stalo. Omyl, nestalo se vůbec nic, jen Kaja se tak vehementně drbala na uchu, až u toho řvala jako když se zapíchává prase.
Člověk by neřekl, co dovede ze sebe za všelijaké podivné a prapodivné zvuky vyloudit jeden malý buldoček.
Řeknu vám, kamarádku mám ráda, udělala bych to pro ni znovu, ale docela se těším, až si pro tu havěť v neděli přijedou.






Něco končí a něco zase začíná

6. června 2011 v 11:03 | Hanča |  Zvířátka
Už je to týden, co se uzavřela jedna krátká kapitolka v mém životě.
Poprvé jsem odchovala a poprvé s těžkých srdcem a slzami v očích vypravila do nových rodin naše malá chlupatá štěstíčka.
A jsem moc ráda, že se to povedlo a že jsem díky naší Barušce mohla těch několik náročných, ale přesto krásných týdnů prožít.
A totéž platí i o zbývajících členech naší rodiny.
Amálka s Bertíkem už navždycky zůstanou v našich vzpomínkách.
Skotačili tu vesele osm týdnů a od minulého víkendu už našli nové domovy, doufáme a věříme, že milující.
Každý z nich odcestoval jiným směrem a oba 200km daleko.
První zprávičky o Bertíkovi už máme a dokonce i první fotky. O Amálce zatím nevíme nic, tak snad se i tato rodina ozve a dá nám vědět, jak prďolka roste.
No a pro velký úspěch jsme se rozhodli, že si tu radost ze štěňátek dopřejeme letos ještě jednou. Pokud se všechno vydaří, tak na podzim je na řadě naše Aňulka.
Ta je naprostá pohodářka a do detailu naplňuje označení za "antistresového" pejska.
Kdyby tedy měl někdo zájem o barevného boloňáčka, tak kolem Vánoc předpokládám další chlupáčky k odběru.