Teta Čampová

20. ledna 2010 v 8:09 | Hanča |  Kafry, hemzy a kecy
Dnes bych ještě u vzpomínání zůstala, jestli se nebudete zlobit.

Když jsem byla malá, a vlastně dokud nezemřela, jezdívala k nám na návštěvu maminčina velmi dobrá přítelkyně. Byla to starší paní, ve věku kolem šedesátky, menší silnější postavy, velmi dobrosrdečná a velká milovnice dětí. Alespoň tak mi to tehdy připadalo a asi to byla nejspíš i pravda.

Jmenovala se paní Čampová a my děti jsme jí říkali teta.
Nikdy k nám nejezdila jen na otočku, vždycky nejméně týden pobyla, a my děti jsme ji milovaly stejně jako ona nás.
S každým naším trápením si věděla rady, pofoukala každou bolístku a když někdo z nás z nějakého důvodu plakal, vzala si ho na klín hladila po zádečkách krouživým pohybem a říkala u toho:"natočíme gramofónek". Kdo by pak plakal dál, že?
Teta Čampová měla hodně bolavé nohy, chodila o hůlce a velmi pomalu.
Vzpomínám si na jednu veselou historku, když spala s námi v pokoji. Najednou mě v noci probudila tupá rána, otevřela jsem oči a koukám, že teta se zvedá pomalu ze země a leze zpátky do postele.
Dělala jsem, že spím a o ničem nevím.
Když potom ráno vyprávěla, co se jí v noci přihodilo a jak vyskočila na postel jako veverka, musela jsem se smát. Však jsem si potom tetu dlouho dobírala, že skáče v noci jako veverka.
Byla to taková typická bábinka, pro kterou největší radostí na světě byla "její" vnoučátka. Věnovala nám času kolik jen mohla a my se nemohly nikdy dočkat, kdy už zase přijede.
Houpávala nás na klíně, hladila po vláskách, po zádečkách a my děti stávaly frontu a čekaly, kdy už na nás dojde řada.

Taky nám zpívávala různé písničky, z čehož jsem já později, až jsem se stala maminkou, čerpala a můj první synek uměl, v době než šel do školy, desítky lidových písniček. Hrávala jsem s ním takovou hru. Když přišel a řekl :"mami, budeme si zpívat", že jednu jsem začala já a další musel on.
Od tety Čampové jsem měla nejoblíbenější písničku, kterou snad každý zná a pro mě zůstala jednou z nejhezčích vzpomínek na dětství. Je to písnička "Já husárek malý".
Abych vám umožnila na ni taky vzpomenout, našla jsem jeden její záznam na internetu.

Tak si zazpívejte se mnou a můžete i napsat, jaká písnička utkvěla z dětsví vám.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 20. ledna 2010 v 9:35 | Reagovat

Hani písničku jsem si mohla zazpívat spolu, protože slova znám. Jako děti jsme hodně zpívaly s maminkou a pamatuji si, že jsme zkoušely i dvojhlasy a měly velkou radost, když jsme nic nepokazily. Pamatuji si na písničku "Ach synku, synku doma-li jsi"!! :-)

2 Werri Werri | Web | 20. ledna 2010 v 10:29 | Reagovat

Hani to je krásné vzpomínání. Je dobře, že máme z dětství takové vzpomínky a že si z nich něco odneseme a předáváme. Také moc ráda vzpomínám a vyprávím mým holčičkám. Hezký den :-)

3 fikus fikus | Web | 20. ledna 2010 v 10:58 | Reagovat

:-) Takhle se po ránu probudit a přečíst si jemné povídání, to je fajn! :-) Dík. A písničku ? S Mamkou jsme měli ˇ,,Čierné oči...

4 Eva* Eva* | Web | 20. ledna 2010 v 18:57 | Reagovat

Hani, to mi připomíná jednu starou paní, když jsme bydleli ještě v Praze v Libni. Byla to sousedka a v létě jsem jí na dvorku vídávala, jak se mazlí s vnoučátky a hladí je po zádíčkách. Nejednou jsem viděla její vnučku Markétku, jak si to drbáníčko říkala.  ;-)

5 fíkus fíkus | Web | 20. ledna 2010 v 19:23 | Reagovat

:D  :D  :D uaúúú uaůůů, já.á.á,..chcu ...být...malééééééé :D  :-)

6 fikus fikus | Web | 20. ledna 2010 v 19:26 | Reagovat

:-) hrajem na schovku Evo ? Máš babu! :-D  :-D

7 Hanča Kdovíková Hanča Kdovíková | Web | 20. ledna 2010 v 20:29 | Reagovat

[5]: Mirku, bývalo to fakt super.....škoda, že taková hodná babička není po ruce pořád :-)

8 Marie Marie | Web | 20. ledna 2010 v 21:21 | Reagovat

Hani, to bylo pěkné vzpomínání.  :-)Já jsem s maminkou zase často zpívala:,,Holka modrooká, Červený šátečku a Marjánko, Marjánko." Krásná vzpomínka.... :-)

9 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 20. ledna 2010 v 21:26 | Reagovat

My zas často zpívaly s mamkou "Červená suknička musela být bez té se k muzice nesmělo jít....musím povzpomínat jak dál. S vnukem  s tím nejstarším jsme prozpěvovali pořád i to co kdo jsme chtěli zrovna říct.

10 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 20. ledna 2010 v 21:27 | Reagovat

[9]:Dnes hraje úspěšně na klávesy a zpívá rád.

11 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 20. ledna 2010 v 22:58 | Reagovat

U nás doma, když jsem byla malá, zpíval hlavně taťka - učil mě spoustu písniček a protože byl tak trochu záškodník, některé byly i trochu lechtivé. Ale pamatuju si, jak jsme spolu zpívali " V širom poli studánečka kamenná".

12 mojda mojda | Web | 21. ledna 2010 v 6:14 | Reagovat

To mi připomělo dětství ,když mě hlídávala tetinka...oblíbenou sem měl knihu Mraveniště...moc krásné jsou některé vzpomínky :-)

13 Romi Romi | Web | 21. ledna 2010 v 11:41 | Reagovat

To je krásná vzpomínka na tetu která vás děti měla moc ráda. Mám ráda klasickou Ach synku synku, Já husárek malý to jsme měli ve škole a rádi zpívali. Těch hezkých písniček je spousty. Beskyde beskyde, čtyři koně ve dvoře, červený šátečku, talínský rybník, o hřebíčku zahradnický...

14 corly corly | Web | 23. ledna 2010 v 22:42 | Reagovat

Jéj,to je roztomilé vzpomínání....ještě,že máme takové krásné vzpomínky,které dělají ten svět tak hezkým...já mám nezapomenutelnou písničku Pásla husy nade dvorem... ;-) -A husy mám ráda dodnes! :-)

15 Hospodynka Hospodynka | Web | 24. ledna 2010 v 22:24 | Reagovat

Díky moc za Husárka, je to moje oblíbená písnička už od školkových let a nikde na netu se mi ji nedařilo sehnat.

16 Jája Jája | Web | 25. ledna 2010 v 17:46 | Reagovat

No prosímtě, já s naší Nemalou první 4 roky jejího života doslova prozpívala - a husárka slyším poprvé :) Moc hezký, ten by se jí bejval byl líbil... Počteníčko o "tetě" Čampové mi udělalo moc příjemně, to byl oboustranně výrazně obohacující vztah... každému bych přála takovou gramofonově zádíčkovou tetu :-) Svět by byl úplně jinej  :-)

17 helena-b helena-b | Web | 25. ledna 2010 v 17:57 | Reagovat

Hani tvoje vzpomínání ve mně vyvolalo vzpomínku na moji tetu, říkali jsme jí teta Anička, byla jako z pohádky, milá, vlídná. Protože neměli se strejdou děti, tak si to nahradila na neteřích a synovcích. Teď by už měla asi 104 let(jsem ostuda, nevím to přesně). No a to hlazení po zádíčkách přetrvává, vyžaduje to po mně i moje vnučka.. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama