Leden 2010

Alšovská zima

29. ledna 2010 v 9:47 | Hanča |  Zamyšlení
Venku je zima, taková krásná zima, až to ve mě vyvolalo vzpomínku na jednu básničku ze školy.
Sice se v ní mluví o prosinci, ale její obsah není jen o něm.
Ten, kdo bydlí ve městě, je o to její kouzlo ochuzen, neboť tam je živo neustále, ale u nás na vesnicích a zvlášť na malých vesničkách ten klid vnímáme lépe.
Nechte se tedy chvíli unášet na křídlech fantazie.


Alšovská zima
Miroslav Florian

Prosinec. Chalupy se krčí,
sníh ke střeše až navátý.
Na pocestného z prahu vrčí
dobrácký ovčák huňatý.

Je ticho jako po vymření.
Zvonečku cinkne jenom smích,
jak koně letí ve spřežení
v prastarých sáních dřevěných.

V houni jen starý vozka klímá,
má beranici do čela.
Rukama mrazem červenýma
zem modré oči protřela.



Dobrou chuť!

26. ledna 2010 v 12:05 | Hanča |  Kafry, hemzy a kecy
Zima je dlouhá, zimních fotek je všude dost a dost, ptáčci koukají taky z většiny blogů, tak jsem si řekla, že by nebylo na škodu to malinko rozveselit. Máte-li doma děti nebo vnoučátka, jistě znáte, že je někdy problém je přesvědčit k jídlu.
Mám tu pro vás jeden typ, jak byste to mohli změnit. Našim dětem se to líbilo.



Dobrý vtípek :-))

25. ledna 2010 v 9:22 | neznámý |  Kafry, hemzy a kecy
 Minulý rok jsem vyměnila všechna okna na svém domě za ta drahá,
plastová, pětikomorová a vakuovaná, která šetří energii. Slouží mi moc dobře.

Dnes mi volal majitel firmy a stěžoval si, že už je to rok, co mi
okna vestavěli a ještě stále jsem za ně nezaplatila. No jo teda, to,
že jsem blondýna ještě neznamená, že jsem automaticky blbá, ne?

Tak jsem mu řekla to, co mi pořád opakoval ten užvaněnej dealer,
co mi je prodal:" Že se do JEDNOHO roku ty okna zaplatí samy".

Haló? Už to jeden rok dávno byl, řekla jsem mu. Na druhém konci bylo jen ticho, tak
jsem nakonec zavěsila a oni už se nikdy neozvali. Vsadím se, že se chudáci cítili jako
idioti.



Michal Březina

22. ledna 2010 v 9:20 | Hanča |  Kafry, hemzy a kecy
Michal Březina, naděje našeho krasobruslení, pochází z Brna. Je mu teprve 19 let, ale bruslení se věnuje od svých 7 let. Jeho vzorem je mimo jiné také bývalý československý krasobruslař,držitel bronzové medaile z OH v Sarajevu z roku 1984, Jozef Sabovčík.
Michalova píle se zúročovala po léta předními příčkami na juniorských závodech.
V sezóně 2007/2008 poprvé startoval na ME a tehdy skončil šestnáctý, o rok později už byl desátý a letos si odváží nádherné čtvrté místo.
Na stupních vítězů ME konaném v estonském Tallinnu včera stanuli mistři mistrů J.Pljuščenko, S. Lambiel a B. Joubert a Michal skončil hned za nimi.
Michal Březina tak má jistě před sebou zářivou budoucnost.
Přeji vám krásný zážitek z jeho dynamické jízdy a povedených skoků.


Jen počkej, zajíci versus Tom a Jerry

21. ledna 2010 v 8:06 | Hanča |  Filmové vzpomínky
Pro dnešní den jsem zvolila zimní díl z překrásného ruského kresleného seriálu Nu, pogodi ! nebo chcete-li Jen počkej, zajíci !
Postavičky zajíce a vlka jsem milovala jako dítě a dodnes se na tom nic nezměnilo a žádný jiný seriál to nedokázal změnit. Příběhy vlka, který se snaží chytit zajíce jsou nádherně nakreslené a každý z dílů je nabitý hudbou, která děj doprovází a podbarvuje. Navíc, pokud byste si pustili pouze zvuk budete slyšet rytmus a melodie, což nepůsobí nijak rušivě naopak je to jakoby třeba hrálo rádio.

Dávám vám k porovnání oblíbený americký seriál Tom a Jerry. Nejen, že se tam postavičky v jednom kuse jen mlátí, ale i hudba působí agresivně a po chvíli, když nesleduji děj, mě z ní rozbolí hlava.
Nemyslím si, že se mnou bude každý souhlasit, přece jen žijeme v době, kdy americké je synonymum pro nejlepší.
Ale za léta práce ve školství jsem přece jen něco času strávila tím, že děti chtěly sledovat pohádku. Když zasedly před obrazovku, já se pustila do nějaké administrativní práce a tak zde jen popisuji svoje poznatky, jak na mě co působilo.

Kvalita obrazu u vlka a zajíce není nejlepší, ale chtěla jsem, aby byl v češtině i s písničkou Sněhurky a Mrazíka, ta je totiž u nás doma velmi oblíbená. Je to ještě původní dabing. To, co Nova vysílá nyní je předabováno a písnička tam zůstala v ruštině, což je, myslím, velká škoda.
A úplně parádní je závěr, kdy vlk téměř šeptem vyvolá....no, koukněte na to sami





Teta Čampová

20. ledna 2010 v 8:09 | Hanča |  Kafry, hemzy a kecy
Dnes bych ještě u vzpomínání zůstala, jestli se nebudete zlobit.

Když jsem byla malá, a vlastně dokud nezemřela, jezdívala k nám na návštěvu maminčina velmi dobrá přítelkyně. Byla to starší paní, ve věku kolem šedesátky, menší silnější postavy, velmi dobrosrdečná a velká milovnice dětí. Alespoň tak mi to tehdy připadalo a asi to byla nejspíš i pravda.

Jmenovala se paní Čampová a my děti jsme jí říkali teta.
Nikdy k nám nejezdila jen na otočku, vždycky nejméně týden pobyla, a my děti jsme ji milovaly stejně jako ona nás.
S každým naším trápením si věděla rady, pofoukala každou bolístku a když někdo z nás z nějakého důvodu plakal, vzala si ho na klín hladila po zádečkách krouživým pohybem a říkala u toho:"natočíme gramofónek". Kdo by pak plakal dál, že?
Teta Čampová měla hodně bolavé nohy, chodila o hůlce a velmi pomalu.
Vzpomínám si na jednu veselou historku, když spala s námi v pokoji. Najednou mě v noci probudila tupá rána, otevřela jsem oči a koukám, že teta se zvedá pomalu ze země a leze zpátky do postele.
Dělala jsem, že spím a o ničem nevím.
Když potom ráno vyprávěla, co se jí v noci přihodilo a jak vyskočila na postel jako veverka, musela jsem se smát. Však jsem si potom tetu dlouho dobírala, že skáče v noci jako veverka.
Byla to taková typická bábinka, pro kterou největší radostí na světě byla "její" vnoučátka. Věnovala nám času kolik jen mohla a my se nemohly nikdy dočkat, kdy už zase přijede.
Houpávala nás na klíně, hladila po vláskách, po zádečkách a my děti stávaly frontu a čekaly, kdy už na nás dojde řada.

Taky nám zpívávala různé písničky, z čehož jsem já později, až jsem se stala maminkou, čerpala a můj první synek uměl, v době než šel do školy, desítky lidových písniček. Hrávala jsem s ním takovou hru. Když přišel a řekl :"mami, budeme si zpívat", že jednu jsem začala já a další musel on.
Od tety Čampové jsem měla nejoblíbenější písničku, kterou snad každý zná a pro mě zůstala jednou z nejhezčích vzpomínek na dětství. Je to písnička "Já husárek malý".
Abych vám umožnila na ni taky vzpomenout, našla jsem jeden její záznam na internetu.

Tak si zazpívejte se mnou a můžete i napsat, jaká písnička utkvěla z dětsví vám.

Hádejte a vzpomínejte

18. ledna 2010 v 13:32 | Hanča |  Kafry, hemzy a kecy
Pro dnešek jsem se dala do vzpomínání. Samozřejmě i u mě platí pořekadlo, že"nikdo z nás není starý, jen někteří více pamatují".
Já ještě zdaleka nepatřím k žádným pamětníkům, na to jsou jiní kabrňáci, ale přece jen jsem nakoukla do starých alb a vylovila odtud dvě fotky.
Podle toho, co vím, tak můj dědeček, který je na fotce se mnou, zemřel v roce 1970, takže tato fotka pochází z doby nedávno předtím. Kolikpak byste mu na ní typovali let?
Já osobně přiznávám, že bych to hádala stěží. Tehdy lidé vypadali úplně jinak než je tomu dnes.
A druhá fotka musí být taky někdy z té doby kolem roku 70, protože si z ní nepamatuji zhola nic.
Ať přemýšlím, jak přemýšlím, první závany vzpomínek doluji někdy kolem 5 let.
Všechno, co o sobě vím do té doby je pouze zprostředkované.

Dítko jsem byla zajisté pohotové, nikdy jsem si nenechala nic líbit a také mě nemohlo nic zaskočit.
V mých třech letech jsem byla s rodiči na návštěvě v tehdejším SSSR. Hrála jsem si před chalupou, když ke mě přišly ruské děvočky. Byly o něco starší než já a věděly i jak se jmenuji. Bohužel to mělo malinkatý háček. Ruská azbuka nezná písmenko H. Děvočky na mě švitořily Ganička sem, Ganička tam a co já na to?
"Já nésu žádná Ganička a běžte pryč."
Ještě dlouho jsem tuto historku slýchávala z úst svých rodičů, když ji přidávali pro pobavení.

Takže tu mám na vás dnes dvě otázečky.
Ta první se týká odhadu, kolik asi let mohlo být mému dědečkovi?
A následně, zapátrejte ve své vlastní paměti, zapomeňte na zprostředkované vzpomínky a snažte se vybavit si svoji vlastní vzpomínku. K jakému věku se váže?



Jak jsme si poradili se sněhem

15. ledna 2010 v 9:55 | Hanča |  Kafry, hemzy a kecy
Nevím, čím se baví děti ve městech, ale kluci tady na vesnici si staví iglů. A štychují se s vedlejší vesnicí, kdo postaví větší.
Jelikož staví kousek od našeho domu a potřebují velké množství stavebního materiálu, nabídli jsme jim, samozřejmě s patřičným finančním efektem, aby vyvozili náš dvůr. Prospěch to přinese oběma stranám.
Nám aspoň nebude odtávat takové množství vody pod chalupu a kluci jednak vydělají a potom také navýší velikost své stavby.
Dohoda byla rychlá a kluci pracovali jak draci.
Výsledky vám nyní předkládám.

Na první fotce je ještě dvůr plný sněhu.



Na dalších fotkách vidíte, jak obří stavbu hoši postavili.



A na poslední fotce je již prázdný dvorek, na kterém se prohání naše Emmča-Barča.


Hádej, hadači II

14. ledna 2010 v 12:01 | Hanča |  Filmové vzpomínky
Protože vás hádání z mé malůvky bavilo, tak tu mám dnes další hádanku.
Jedná se o velmi populární českou herečku.


Máte rádi krému?

14. ledna 2010 v 8:16 | Hanča |  Kafry, hemzy a kecy
Dneska bych to vzala z trošku jiného soudku a tím je podle mého názoru prznění českého jazyka.
Že na nás reklama útočí ze včech front, tak i když těžko, přece jen jsme si na to všichni zvykli.
Některé reklamy mě dokonce baví. Ale vzápětí se objeví taková, která mě vytáčí doběla.
Z těch, které mě baví bych připomněla "takové to domácí žvýkání", "nene já nemusím, já už ho vidím....." Myslím, že ani netřeba blíže přibližovat, neboť tyto slogany, dá se říct, zlidověly.
No a tou, která mi pije krev je "jak říkal stýc "Marčelo", káva s bohatou krémou".
Ať se jde ten, co to vymyslel, někam picnout.
Nevím, jestli je to jenom můj subjektivní názor, ale ta kréma mě tahá za uši a už proto bych si ten výrobek nikdy nekoupila.
Nechápu, jak to může někdo dovolit a pustit veřejně?
Já osobně jsem spíše čajíčkový typ, ale cappuccino s hustou pěnou si dám taky s chutí.
Tak človíčci, řekněte mi, vytáčí to snad jen mě?