Velký svět není pro malé křečky

10. července 2009 v 8:19 | Hanča |  Zvířátka

Moje dcerka si před časem přála křečka. A jelikož babičky bývají povolnější, tak i ta naše okamžitě jednala.
Doma byla prázdná klec po korele, a tak nic nebránilo tomu, aby se v ní usídlil Ferda - křeček džungarský. Nějakou chvíli mu klec stačila, ale jak vyrostl, začal nebezpečně tloustnout. Chyběl mu totiž pohyb. A tak nastoupila druhá babička, která kdysi také měla křečka, ale nyní v jeho kleci sídlil jednonohý papoušek, kterého adoptovala po smrti jeho paničky. Slovo dalo slovo, klece se vyměnily a tak náš Ferda získal klec s kolotočem, tobogánem a žebříčkem.

Křečci jsou tvorečkové učenliví a brzo se naučí na zavolání vylézt z budky. A i náš Ferda vystrkoval čumáček, když jsem na něho mluvila a volala ho jménem. Později se mi tahle věc moc hodila. Jelikož křečci jsou milovníci šplhání všeho druhu, ani ten náš nebyl výjimka. Lezl po kleci kudy se dalo i nedalo a tak se to jednoho dne stalo. Dcerka ráno vstala a kouká, dvířka od klece otevřená a Ferdík nikde. Prohledaly jsme celý dům, ale křečka nenašly. Upřímně řečeno, začaly se mi v mysli vybavovat všechny historky o rozkousaném nábytku a kabelech, ale nic moudrého mě nenapadalo. Jedině to, že máme buldočka, který hravě každou myšku chytne. Jenže tohle by asi bylo nejkrajnější řešení.

Začala jsem tedy pátrat na internetu a jednu radu skutečně našla. Večer než půjdeme spát se má do každé místnosti dát na hromádku pár spočítaných zrníček něčeho, co má křeček rád a potom zavřít dveře. Až na křečka přijde hlad, tak nějaké zrníčko sebere a my aspoň poznáme, ve které místnosti máme vyhlásit pátrání. Udělala jsem vše dle návodu, lehla do postele a nezbylo mi než čekat, jak akce dopadne. Všude bylo ticho a já najednou uslyšela jemné škrábání. Chvíli jsem čekala, jestli se mi to jen nezdálo, ale zvuky se opakovaly. Rozsvítila jsem lampičku a koukám, křeček sedí mezi zdí a knihovnou, očička jako korálky upřená na mne. Co teď udělat, aby mi neutekl za knihovnu? Pomalu a lehce jsem šla k němu a hlasem, na který je zvyklý jsem na něj mluvila. "Ferdíku, Ferdí, no kdes byl ty kluku? Pojď honem ke mně." Nastavila jsem na zem dlaň a křeček mi do ní vběhl. Asi byl rád, že je zase v bezpečí a u někoho, koho zná.

Ten velký svět, kde není nic k jídlu a pití a není kam si zalézt do hoblin, se mu zřejmě pranic nezamlouval. Rychle jsem ho tedy vrátila kam patří, dvířka dobře zavřela a pro jistotu zajistila tak, aby se s ním, když bude zase provádět ty svoje lezecké triky, dvířka zase neotevřela.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | Web | 10. července 2009 v 15:34 | Reagovat

Jak ti rozumím!!! Mám s džungarama bohaté zkušenosti a jsou to notoričtí útěkáři. Nám se tenkrát naučil v jednom místě klece roztáhnout dráty a prchal a prchal. Když prolejzal, scvrkl se na úplnou placičku. A v noci jsme pořádali lovy. Věděli jsme, že je za nábytkem a jedním místem leze ven. Tam jsme udělali ohrádku, já tam číhala a jak vylez, zavřela jsem mu cestu zpět. Chytit se teda rozhodně nechtěl nechat, prchal před námi jak motorová myš.

:-D

2 Lena Lena | Web | 10. července 2009 v 17:02 | Reagovat

Tak tohle znám taky :-)...i my měli křečka útěkáře,teď už má dcera jen potkana,ten se naštěstí zdržuje pouze v kleci :-)
Krásný den, Hani :-)

3 Jarka Jarka | E-mail | 10. července 2009 v 19:38 | Reagovat

To muselo být krásný, když ti Ferdík sám vběhl do ruky už toho musel mít chudák malá dost! Vždyť i my lidi potřebujeme mít místečko kde se cítíme v bezpečí, natož takový malý Ferda!  :-)

4 dajusska dajusska | Web | 11. července 2009 v 13:37 | Reagovat

My chováme doma morčátka,  a potkana.Jako děti jsme meli tyhle potvurky taky, ale furt utikali a vsechno kousali,

5 Iva Iva | Web | 11. července 2009 v 15:30 | Reagovat

Taky jsem podlehla touze vnoučka a vytouženého křečka mu koupila. Nevím, jak dlouhý má křeček život, ale ten náš asi po roce zašel. Honem jsem běžela koupit jiného, aby vnouček nesmutnil. Podařilo se mi sehnat barevně téměř stejného, ale stejně se našemu malému chlapečkovi něco nezdálo.Pořád jsem slyšela, že nějak málo šplhá, hodně spí, proč nechce jíst tohle, když to měl dřív rád atd. Jak to bylo skutečně,jsem mu přiznala teprve nedávno. Teď už je z našeho chlapečka téměř osmnáctiletý mužský.

6 Lena Lena | Web | 12. července 2009 v 20:00 | Reagovat

Hezký večer,Hani :-)

7 Slávek Slávek | Web | 14. července 2009 v 12:52 | Reagovat

tqak to mi připomnělo historku z bohnického paneláku:-D..taky jednomu "chovateli" z 8. patra utekl džungar..a jeho nález po týdnu celému paneláku zvěstoval srdceryvný ženský křik z bytu ve 2. patře:-)..milý džungar se usídlil v troubě a milá sousedka chtěla upéct koláč:-D..neupekla:-D:-D

8 Tiggy Tiggy | Web | 3. listopadu 2009 v 9:14 | Reagovat

To se mi jednou také stalo s mým bývalým křečíkem Kájou.Byl to křeček medvědí a je tedy o něco větší a silnější, než džungaráček, kterého mám teď.Jednou jsem pšijela z chalupy domů a zjistila, že křeček nemá nic v mističce.Rychle jsem jí naplnila až po okraj a šla si lehnout.Druhý den ráno nebyl křeček v kleci a já dostala panický strach, že ho nenajdu, nebo, že vypadl z balkonu, který byl opřes noc otevřený.Naštěstí jsem ho našla.Byl za skříní u mě v pokoji a já jsem mu také patřičně zajistila dvířka:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama