Karma

25. března 2009 v 8:12 | Hanča |  Zamyšlení
Cituji z Wikipedie:
Karma (sanskrt) nebo kamma (pálí) v buddhismu označuje etický přírodní zákon příčiny a následku, čin vykonaný se záměrem nebo vědomým motivem a odpovídající následek tohoto činu, postihující zpětně aktéra samotného. Zjednodušeně řečeno

podle této doktríny egoistické jednání způsobuje utrpení, zatímco nesobecké jednání přináší štěstí. Z buddhistického pohledu neznamená karma "osud", ale může být přeložena jako "čin" nebo "příčina a následek". Zhruba řečeno, karma funguje následovně: Každý čin, slovo a myšlenka - pozitivní či negativní - zanechává otisky v mysli. Protože způsob prožívání světa je určován obsahem naší mysli, negativní otisky nevyhnutně vedou k budoucímu utrpení. Když tedy pochopíme, že naše myšlenky, slova a činy zasévají semínka našich budoucích zážitků, budeme mít moc měnit náš život ve vlastních rukou. Budeme-li tedy pochopení karmy používat správným způsobem, přinese nám to svobodu. V každé situaci tak bytosti mají svobodu rozhodnutí o své budoucnosti.
KARMA
Už jste se asi s tímto slovem setkali.
Já o tom přemýšlím dost často. Myslím si, že všechno, co jsme udělali nebo ještě uděláme má svůj význam.
A ať je to dobré nebo špatné je třeba se z toho poučit.
Za svůj život jsem musela, jako každý, udělat spoustu rozhodnutí. Ne vždy se člověk dokáže rozhodnout správně. Často nás k něčemu tlačí okolnosti a proto se může stát, že uděláme chybu. Nikdo není neomylný.
Někdy tak o svých rozhodnutích přemítám. Jsou některá, která jsem dlouho odkládala a pak, bohužel, zvolila špatné načasování a tím pádem můj život dostal jiný směr než jsem mu zamýšlela dát.
Snad to ještě v tomto životě stihnu napravit?!
A jsou jiná rozhodnutí, která mi zase dávají chuť do života a díky nimž je život nádherný.
Z pohledu karmy a z mého zpětného pohledu jsou skutečně ta správná rozhodnutí činěna nesobecky.
Pevně doufám, že jsem začala chápat, čím se mám nechat vést. Měla by to být láska k druhým lidem, pochopení a odpuštění. Přiznávám, že to poslední je nejtěžší, ale zase když se to povede, tak je to nejlepší, co můžeme udělat.
A proto, mějme se rádi, snažme se pochopit konání jiných, i když sami bychom konali jinak a hlavně - ODPOUŠTĚJME SI!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eva* Eva* | Web | 25. března 2009 v 8:55 | Reagovat

Ahoj Hani, díky za návštěvu. ☼

S tím odpouštěním je to u mne těžké, musím se přiznat, že některé věci odpustit nedokážu...jako například nevěru.

2 Alžběta Alžběta | Web | 25. března 2009 v 10:13 | Reagovat

Hani, tohle je nádherný článek!Jednoduchý, srozumitelný a zároveň mě přinutil se zamyslet."naše myšlenky, slova a činy zasévají semínka našich budoucích zážitků"...tohle je velice pravdivé, stejně jako "způsob prožívání světa je určován obsahem naší mysli", já tomu věřím, stejně jako tomu, že otevření lidé, kteří neodsuzují a opravdu se snaží jiné pochopit, jsou šťastnější než ti, co jenom odsuzují a nadávají na osud. Hrozně moc věcí můžeme ovlivnit my sami.

3 Hospodyňka Hospodyňka | Web | 25. března 2009 v 10:37 | Reagovat

Hodně o tom přemýšlím.

4 Jitka Jitka | Web | 25. března 2009 v 10:57 | Reagovat

Souhlas s Alžbětou.

5 ViK ViK | 25. března 2009 v 14:25 | Reagovat

Moc hezky napsáno. Hodí se k tomu jeden citát: "Učiňte krb svých myšlenek čistým. Tak založíte mír a budete šťastni !" Ať už tomu člověk chce říkat jakkoli, odpovědnost za svoje myšlenky, činy a prožívání má a vžycky mít bude. A to bez ohledu na to, jestli si tu skutečnost uvědomuje, nebo ne. Proto bychom se měli snažit jít tím správným směrem, v myšlenkách, citech i činech.

A děkuju za návštěvu :o)

6 Vlasta Vlasta | Web | 25. března 2009 v 18:06 | Reagovat

S tím odpouštěním je to těžké, některé věci se odpouští lehce některé těžko a některé prostě odpustit nejdou...

7 corly corly | Web | 25. března 2009 v 21:12 | Reagovat

Já odpustit umím,ale bohužel už neumím zapomenout...a to je někdy dost těžký,ach jo...:-(

Hančo díky za návštěvu a pěkný večer!Já si to tady brzo u tebe projdu...

8 fikus fikus | Web | 26. ledna 2010 v 13:13 | Reagovat

:-) Tak tak. Hledat důvod si odpustit je lepší, jak hledat důvod k nenávisti, vid? :-) Jsi můj člověk.

9 Hanča Kdovíková Hanča Kdovíková | 26. ledna 2010 v 13:29 | Reagovat

[8]:někdy to je hodně těžké odpustit sám sobě....možná těžší než odpustit jiným

10 fikus fikus | Web | 27. ledna 2010 v 19:05 | Reagovat

...ano. Kolikrát si říkám: ..nebylo by pro mne lepší, kdybych zůstal čistý a neposkvrněný do konce života a nebýt tím tedy postavený před nutnost něco řešit,...nebo si projít zkušeností- být ublížený nebo ublížit a sbírat sílu a moudro pro následné odpuštění...jiným, nebo sobě ??? Protože jsem si prošel oběmi zkušenostmi-ublížil jsem a bylo mně ublíženo, mohu říct, že mne to kvalitativně posunulo k lepšímu poznání sebe samotného a světa okolo. Bylo mi to tedy k dobru. Ten první příklad mi přijde poněkud sterilní, ale to už se nedozvím a budu takovou zkušenost mít pouze z druhé ruky. Mohu-li jakkoli odpustit je to signál o stavu osobnosti. Co si o tom myslíš Hanko ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama